Významný představitel české ortopedie nastoupil svoji ortopedickou dráhu na ortopedicko-traumatologickém oddělení nemocnice v Kladně u prim. MUDr. Ludvíka Seidla. Zde se úzce seznámil zejména s traumatologií pohybového aparátu, jež ho velmi zaujala a nasměrovala zčásti celou jeho budoucí kariéru. Krátce poté zahájil externí aspiranturu na téma "Poranění vazivového aparátu kolenního kloubu v klinice a experimentu" ve Výzkumném ústavu tělovýchovném a v jejím rámci působil na chirurgické klinice v nemocnici Na Bulovce pod vedením prof. J. Knoblocha, jenž byl vedle prof. V. Nováka jeho školitelem. Práci obhájil v roce 1963.

Profesor Oldřich Čech ve své ordinaci

     V roce 1957 se dr. Čech přihlásil do konkurzu na místo sekundárního lékaře na I. ortopedickou kliniku v Praze a zde nastoupil pod vedením prof. J. Zahradníčka klinickou dráhu. Seznamuje se s problematikou oboru ortopedie v celé šíři a jeho druhý velký učitel prof. MUDr. Jan Zahradníček se mu stal životním vzorem. Obdivoval jeho dokonalou operační techniku, aktivní přístup k řešení medicínských problémů, jeho noblesní vztah k lidem, nemocným i spolupracovníkům. Bohužel, smrt prof. Zahradníčka v roce 1958 ukončila tuto slibnou spolupráci. Postrádaje tuzemský vzor a tím i možnost dalšího rozvoje, obrátil dr. Čech svoji pozornost do zahraničí. Měl možnost absolvovat stáž na předních francouzských ortopedických pracovištích a poznat tak osobně profesora R. Judeta a profesora Letournela, u nichž získal inspiraci novými přístupy k endoprotetice a k léčení zlomenin a pakloubů.

     V roce 1965 se dr. Čech seznámil s prof. M. E. Müllerem, jedním ze zakladatelů AO a tehdejším přednostou ortopedické kliniky v St. Gallen, kterého považuje za svého nejvýznamnějšího učitele.
     AO společnost a filozofie změnila pohled na postavení osteosyntézy v traumatulogii a ortopedii. Prof. Müller patřil rovněž mezi průkopníky moderní endoprotetiky kyčelního kloubu. Dr. Čech si uvědomil tuto jedinečnou a v pravdě historickou příležitost a pochopil, že začíná nová, fascinující etapa v kostní chirurgii. Po návratu z první stáže u prof. Müllera operoval novou technikou první pacienty s do té doby neřešitelnými paklouby a podařilo se mu je úspěšně zhojit.

     V touze a skutečném hladu po poznání nového dosáhl dr. Čech v roce 1966 možnosti pracovat dlouhodobě na Ortopedické klinice v St. Gallenu u prof. Müllera a tento pracovní pobyt několikrát zopakoval v následujících letech. Prof. Čech přinesl ze Švýcarska pod vlivem AO skupiny nové myšlenky v kostní traumatologii a zavedl u nás principy moderní osteosyntézy. Již v roce 1963 byl jmenován předsedou technické komise ČSOT s cílem vybudovat materiální základnu pro rozvíjející se obor. S podporou prim. Seidla z Kladna se obrátil na ocelárny Poldi a z jeho podnětu vznikl v provozu Anticoro vývojový útvar, s kterým úzce spolupracoval na vývoji českého instrumentária pro osteosyntézu. Výsledkem této spolupráce byly soupravy nástrojů a implantátů Poldi I-VII, které se v podstatě vyrábějí dodnes a jsou užívány na většině ortopedických a traumatologických oddělení.

Prof. O. Čech a Prof. M. E. Müller