Anatomie kyčelního kloubu

     Kyčelní klub je spojení mezi pánví a dolní končetinou. Jedná se o kulovitý kloub umožňující velký rozsah pohybu. Skládá se z jamky (acetabula) uložené v pánevní kosti a z hlavice kosti stehenní. Kloubní plochy hlavice a jamky jsou pokryty vrstvou chrupavky o tloušťce cca 3 mm.
     Kyčelní kloub uzavírá kloubní pouzdro zesílené vazy, které tomuto kloubu zajišťují stabilitu společně se svaly, které kloub překlenují. Významnou součástí kyčelního kloubu je výstelka, tzn. synoviální membrána, která produkuje vazkou synoviální tekutinu. Synoviální tekutina vyživuje chrupavku a současně vytváří na jejím povrchu „film“, který zabraňuje jejímu otěru.

Jak se vyvíjí koxartróza (opotřebení kyčelního kloubu) ?

     Častou příčinou je v našich zemích displasie kyčelního kloubu – následky vrozeného vykloubení kyčlí v dětství. Hlavice je často oploštělá a není zcela krytá jamkou a tím dochází rychleji k opotřebení chrupavky. Dále jsou to následky nitro kloubních zlomenin kyčelního kloubu postihujícího jamku, degenerativní změny při revmatismu, či při Bechtěrevově chorobě. U těchto postižení pochází k urychlenému opotřebení chrupavčitého krytu – koxartóze.

Popis obtíží při postižení kyčelního kloubu:
   Nejdříve se objevují bolesti po větší fyzické námaze, později jsou bolesti trvalé a nakonec bolesti noční. Na RTG snímku se postupně snižuje kloubní štěrbina, až zachází; kromě bolesti se omezuje hybnost a pacient má pocit zkracování končetiny. Objevují se startovací bolesti. Tyto stavu neuměla klasická ortopedie ve své době léčit, a byl vyvíjen tlak na vznik nového léčebného postupu - náhrada kyčelního kloubu.
   Po počátečních neúspěších byl tento terapeutický postup přijat na světovém ortopedickém kongresu SICOT 1966 v Paříži díky třem průkopníkům prof. John Charnley, prof. McKee, prof.M.E.Müllerovi jako nová léčebná metoda při léčbě koxartózy. U nás v Československu jsme tuto metodu jako standardní léčebný postup zavedli již v roce 1969. V současné době se ve světě aplikuje 1.500.000 umělých náhrad kyčelního klubu ročně a podle mého soudu, říká Prof. Oldřich Čech, tento léčebný postup patří k jednomu z největších medicínských pokroků po II.světové válce.

Co je to úplná kyčelní náhrada ?

     Úplná kyčelní náhrada je v podstatě výměna nemocného kloubu kloubem umělým. Náhrada kloubu je jedním z největších ortopedických pokroků v minulém století. V průběhu času neustálé zkoušky a vylepšení operačních metod a vyspělých materiálů vedly k obrovskému pokroku, a optimalizaci na poli úplných kyčelních náhrad.  

Obecně se rozlišují tři typy úplných náhrad:

• cementované, jejich kyčelní jamka a dřík jsou upevněny specielním kostním cementem
• necementované, jejichž kyčelní jamka a dřík jsou upnuty do kosti. Dlouhodobé fixace je dosaženo zaklíněním implantátu do kosti a vrůstem nové kosti do povrchu implantátu
• hybridní, jejichž jamka je necementovaná a dřík protézy je upevněn specielním kostním cementem

     Výběr typu náhrady kyčelního kloubu odvisí od věku pacienta, typu postižení a od zkušenost a filozofie operatéra.