Významný představitel české ortopedie nastoupil svoji ortopedickou dráhu na ortopedicko-traumatologickém oddělení nemocnice v Kladně u prim. MUDr. Ludvíka Seidla. Zde se úzce seznámil zejména s traumatologií pohybového aparátu, jež ho velmi zaujala a nasměrovala zčásti celou jeho budoucí kariéru. Krátce poté zahájil externí aspiranturu na téma "Poranění vazivového aparátu kolenního kloubu v klinice a experimentu" ve Výzkumném ústavu tělovýchovném a v jejím rámci působil na chirurgické klinice v nemocnici Na Bulovce pod vedením prof. J. Knoblocha, jenž byl vedle prof. V. Nováka jeho školitelem. Práci obhájil v roce 1963.
 |
| Profesor Oldřich Čech ve své ordinaci |
V roce 1957 se dr. Čech přihlásil do konkurzu na místo sekundárního lékaře na I.ortopedickou kliniku v Praze a zde nastoupil pod vedením prof. J. Zahradníčka klinickou dráhu. Seznamuje se s problematikou oboru ortopedie v celé šíři a jeho druhý velký učitel prof. MUDr. Jan Zahradníček se mu stal životním vzorem. Obdivoval jeho dokonalou operační techniku, aktivní přístup k řešení medicínských problémů, jeho noblesní vztah k lidem, dokonalou operační techniku, aktivní přístup k řešení medicínských problémů, jeho noblesní vztah k lidem, nemocným i spolupracovníkům. Bohužel, smrt prof. Zahradníčka v roce 1958 ukončila tuto slibnou spoluprácí. Postrádaje tuzemský vzor a tím i možnost dalšího rozvoje, obrátil dr. Čech svoji pozornost do zahraničí. Měl možnost absolvovat stáž na předních francouzských ortopedických pracovištích a poznat tak osobně profesora R. Judeta a profesora Letournela, u nichž získal inspiraci novými přístupy k endoprotetice a k léčení zlomenin a pakloubů.
V roce 1965 se dr. Čech seznámil s prof. M. E. Müllerem, jedním ze zakladatelů AO a tehdejším přednostou ortopedické kliniky v St. Gallen, kterého považuje za svého nejvýznamnějšího učitele.
AO společnost a filozofie změnila pohled na postavení osteosyntézy v traumatulogii a ortopedii. Prof. Müller patřil rovněž mezi průkopníky moderní endoprotetiky kyčelního kloubu. Dr. Čech si uvědomil tuto jedinečnou a v pravdě historickou příležitost a pochopil, že začíná nová, fascinující etapa v kostní chirurgii. Po návratu z první stáže u prof. Müllera operoval novou technikou první pacienty s do té doby neřešitelnými paklouby a podařilo se mu je úspěšně zhojit.
V touze a skutečném hladu po poznání nového dosáhl dr. Čech v roce 1966 možnosti pracovat dlouhodobě na Ortopedické klinice v St. Gallenu u prof. Müllera a tento pracovní pobyt několikrát zopakoval v následujících letech. Prof. Čech přinesl ze Švýcarska pod vlivem AO skupiny nové myšlenky v kostní traumatologii a zavedl u nás principy moderní osteosyntézy. Již v roce 1963 byl jmenován předsedou technické komise ČSOT s cílem vybudovat materiální základnu pro rozvíjející se obor. S podporou prim. Seidla z Kladna se obrátil na ocelárny Poldi a z jeho podnětu vznikl v provozu Anticoro vývojový útvar, s kterým úzce spolupracoval na vývoji českého instrumentária pro osteosyntézu. Výsledkem této spolupráce byly soupravy nástrojů a implantátů Poldi I-VII, které se v podstatě vyrábějí dodnes a jsou užívány na většině ortopedických a traumatologických oddělení.
 |
| Prof. O. Čech a Prof. M. E. Müller |
Velký vliv na formování Čechova ortopedického rozhledu zanechala i francouzská ortopedická škola. V roce 1966 dostal stipendium francouzské ortopedické společnosti. Měl možnost se poprvé účastnit kongresu SICOT. Část pobytu trávil na klinice prof. Roberta Judeta, kde v té době pracovali Letournell a Roy-Camille. Navštívil kliniky prof. MerleD'Aubigné, prof.Stagnary a kliniku prof. Trillata, který se věnoval operativě měkkého kolena. Měl možnost srovnávat exaktní školu Müillerovu, a volný "umělecký" přístup školy Roberta Judeta. Rok 1966 významně formoval další cestu dr. Čecha. Slibně se rozvíjející spolupráci a významný podíl na činnosti ortopedické kliniky v St. Gallen násilně přerušil normalizační proces po sovětské invazi, kdy bylo dr.Čechovi znemožněno z politických důvodů vyjíždět za železnou oponu a tím pokračovat v nastoupené cestě. (Jeho habilitace byla oddálena o 12 let.) Nicméně, zcela zásadním výsledkem této spolupráce je monografie „Pseudoarthrosis“, kterou napsal společně s prof. B. G. Weberem, nástupcem prof. Müllera v St. Gallenu. Jde o práci, která je dodnes ve světě hodnocena jako „základní". Roku 1972 za ni dostal prof.Čech mezinárodní Steinmannovu cenu. Vyšla postupně německy, anglicky, španělsky a italsky (1990) a pochopitelně doma česky. Její klasifikaci i terapeutickou koncepci převzala světová učebnice Campbellova a Manuál osteosyntézy, vydávaný Mezinárodní společností pro osteosyntézu-AO. Prof. Čech se tak významně zapsal do světového odborného písemnictví.
V naší odborné literatuře prof.Čech vytvořil základní literaturu v oblasti osteosyntézy, pakloubů a kloubních náhrad (2 vydání stabilní osteosyntézy v ortopedii a traumatologii, 2 vydání náhrad kyčelního kloubu, poranění měkkého kolena a operační přístupy v ortopedii a traumatologii).
Z dalších prací je nutno upozornit alespoň na návrh původní operace publikované pod názvem „Neanatomická rekonstrukce nestabilních perirochanterických zlomenin", která byla vypracována a vydána společně s A. Debrunnerem.
Prof. Čech je autorem či spoluautorem více než 250 studií v odborných časopisech (z toho více než 1/3 v zahraničí) a více než 900 přednášek přednesených doma i v cizině. Uznání za vědeckou práci je celá řada. Kromě již zmíněné Steinmannovy ceny je to cena Chlumského, 6x cena Zahradníčkova, 2x cena předsednictva Společnosti J. E. Purkyně, cena literárního fondu, cena Avicena a v roce 1993 Zlatá medaile Univerzity Karlovy za rozvoj ortopedie.
Na I.ortopedické klinice KU v Praze pracoval prof. Čech 27 let. Rád vzpomíná na svá mladá léta a zrání.
 |
| Prof. O. Čech a Prof. B. G. Weber |
V roce 1984 byl jmenován přednostou nově vzniklé Ortopedické kliniky 3. LF KU na Královských Vinohradech. S řadou nadšených spolupracovníků (lékařů i sester) se mu podařilo za 14 měsíců přestavět starou kliniku plastické chirurgie na moderní pracoviště s kvalitním vybavením. Provoz byl zahájen v květnu 1985. Klinika měla 97 lůžek, 2 aseptické operační sály, 1 traumatologický operační sál, 1 ambulantní operační sál, vlastní 5lůžkovou JIP a septické oddělení. Klinika byla zaměřena na operační ortopedii dětí i dospělých a traumatologii pohybového aparátu a páteře. Během působení prof. Čecha ve funkci přednosty zaujala klinika čelní místo mezi ortopedickými pracovišti. Nové technologie, které díky Čechově předvídavosti byly k dispozici vždy velmi záhy, bylo možné časně aplikovat a zavádět nové postupy v hřebování zlomenin, v ošetření nestabilních poranění páteře, v endoprotetice. Prof. Čech setrval ve funkci přednosty do roku 1993, kdy byl vystřídán jedním ze svých žáků.
Během svého působení ve funkci přednosty prof. Čech vychoval řadu žáků a dá se říci, že "Čechova škola" doznala širokého rozšíření a uplatnění. V tomto období habilitoval na klinice postupně 5 docentů, z nichž všichni v současnosti vedou velká a významná ortopedická pracoviště v České republice. Spolupráce prof. Čecha na mezinárodním poli je významná. Svědčí o tom členství v mezinárodních i národních odborných společnostech: SICOT, kde působil 12 let jako národní delegát, AO-International, ERAS, ESKA, Francouzská ortopedická společnost, Slovenská ortopedická a Slovenská traumatologická společnost, Švýcarská ortopedická společnost, Mad'arská ortopedická společnost. Prof. Čech je členem korespondentem DGOT a Německé společnosti pro traumatologii. Široké mezinárodní kontakty otevřely cestu jeho spolupracovníkům na přední světová pracoviště.
Prof. Čech byl iniciátorem celé řady mezinárodních kongresů v Československu, kterých se zúčastnily velké osobnosti světové ortopedie a traumatologie (Müller, Küntscher, Judet, Weber, Magerl, Witt, Leinbach, Morscher, Dick, Tscherne, Ilizarov, Wagner, Zweymüller) a mnoho dalších předních současných odborníků. Řada pamětníků vzpomíná na rok 1972 a společný kongres s francouzskou ortopedickou společností, „Journée Franco-Tchéque" a na společný kongres s DGOT v roce 1969.
 |
| Prof. O. Čech a Prof. K. Zweymüller |
Prof. Čech se dodnes věnuje intenzivně i činnosti pedagogické a vede na 3.lékařské fakultě kurz „Nové trendy v ortopedii". Patří k učitelům, kteří dovedou posluchače strhnout a zaujmout pro věc.
Prof. Čech působí již dlouhou řadu let jako hlavní redaktor odborného časopisu „Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Čechoslovaca". Časopis se mu podařilo zcela reformovat tak, že jeho úroveň významně stoupla a je srovnatelná s předními evropskými odbornými časopisy. Velkým úsilím se dosáhlo toho, že časopis je zařazen do světových databází Index medicus a Excerpta medica.
Jubilant dlouhodobě působil i jako člen výboru a sekretář v České (dříve Československé) společnosti pro ortopedii a traumatologii. Byl předsedou technické komise a dodnes jako vedoucí redaktor zasedá ve výboru společnosti.
Prof. Čech patří zcela právem mezi nejvýznamnější postavy české ortopedie a jeho přínos pro rozvoj oboru je enormní. Shrneme-li činnost prof. Čecha, vidíme, jak je úzce spojena s érou nastupující moderní operační ortopedie a traumatologie, s dobou, kdy vznikla ortopedie jako samostatný obor, i s obdobím, kdy se traumatologie pohybového aparátu a páteře stala jeho nedílnou součástí. K této změně přispěl prof.Čech velkým osobním podílem, takže bezesporu patří k zakladatelům moderní etapy české ortopedie.
Můžeme si jen přát, aby energie, která z jubilanta jen srší, neztratila na intenzitě. My, jeho bývalí i současní spolupracovníci, mu s obdivem k výsledkům jeho práce gratulujeme k životnímu jubileu a přejeme pevné zdraví, aby mohl realizovat všechny plány, které směřují ve prospěch české ortopedie.
Martin Krbec
zdroj - ACTA CHIRURGIAE ORTHOPAEDICAE ET TRAUMATOLOGIAE ČECHOSL., 70, 2003, p. 256-257
- příspěvek u příležitosti narozenin profesora O.Čecha